Není ptáček jako ptáček

Na můj první kurz znakování ke mě chodila maminka, která se stala kamarádkou a teď mi posílá krásnou povídku o znakování s jejím synkem Matoušem. Přeji příjemné čtení. 


25.08.2019, autor Terka Vlach

Není ptáček jako ptáček – Jak se Matouš učil mluvit

Náš syn Matouš byl od narození velký bojovník. Řval ráno, řval v poledne, řval večer. Byla jsem z toho docela zoufalá, než jsem v chytré knížce narazila na článek o Indiánech z Jižní Ameriky, kteří vyloženě preferují řvoucí novorozence, protože jsou z nich prý nejlepší válečníci. Jsou silní a nebojácní. Od narození si řevem posilují bránici a mezižeberní svaly, takže je prý jen tak něco nerozhází. Budiž. Jak se ale s takovým řvounem domluvit po dobrém?!

Jsem vystudovaná lingvistka a učitelka německého jazyka, a tak jsem si v jeho roce života řekla, že je na čase si spolu začít verbálně rozumět. S Matouškem jsme tedy začali navštěvovat kurz Znakování miminek. Podotýkám, že Matouš je zdravé slyšící dítě. Znakování miminek se částečně v některých znacích shoduje se znakovou řečí pro neslyšící, ale jinak je to výběr znaků speciálně upravených pro miminka, která si pomalu osvojují lidskou řeč a znaky jim pomáhají dorozumět se se svým okolím.


Bydlíme na vesnici a téměř každý den trávíme venku na procházce v přírodě. Matoušek měl už jako malé miminko moc rád zvířátka, zvláště ptáky. Na zahradě je v zimě krmíme v krmítku a pozorujeme v okně, jaký že ptáček k nám tentokrát zavítal. Proto mě nepřekvapilo, že na lekci o zvířátkách si ihned oblíbil znak pro ptáčka: pohyb spojení ukazováčku a palce jakoby vyjadřující ptačí zobáček. Hned na zpáteční cestě vlakem mi s okouzlujícím úsměvem na rtech znakoval holuba, vránu a vrabčáka.

Španělský nebo český ptáček?

Pomalu se blížil listopad a výročí naší svatby s manželem, a tak jsme si řekli, že je na čase vyrazit společně s naším malým válečníkem do společnosti. Nevybrali jsme si nic skromnějšího než návštěvu restaurace u pana Sapíka na Klokočné s báječnou českou kuchyní. Pěkně jsme se ustrojili, vzali s sebou spoustu hraček, pastelek, autíček, papírů, abychom vydrželi u stolu alespoň hodinu bez povyku. Světe div se, Matoušek byl jako milius! Když nám obsluha přinesla hlavní chod – španělského ptáčka s jasmínovou rýží – hádejte, co na to Matouš řekl: „Píp!“ a suverénně vyznakoval ptáčka svými maličkými prstíky a my s manželem najednou věděli, jak dobře se orientuje ve světě dospělých, třebaže je zatím maličký klučík a vlastně nemluví. Jeho první slovo, byli jsme tak pyšní!

Co kápne z ptáčka

To před Vánoci mě Matoušek překvapil ještě víc. Doma s námi žije fenka šiperky Arielka, nejmenšího ovčáka na světě z Belgie. Moc dobře si uvědomuje, že když Matouš jí v dětské židličce, často z toho může něco dobrého kápnout, a tak se nenápadně kolem židličky vždy v době oběda motá. Ten den jsem servírovala krůtí řízečky a Matouš jako obvykle šermoval pidividličkou a dělal s jídlem hrozné drahoty, až převrhl misku a všechny malé kousky řízku se vysypaly na zem. Arielka neváhala ani vteřinu. Než jsme se s Matouškem vzpamatovali, měla řízky v břiše. V tu chvíli Máťovi povídám: „A máš po ptákách!“ Víte, co mi na to řekl? S pusinkou dokořán a nešťastným výrazem v očích bez zábran vyznakoval ptáčka. No není ten kluk k zulíbání?! V roce a půl dokáže skloňovat ptáka, dokonce i v plurálu!

Od té doby vím, že není ptáček jako ptáček a že miminka mají značně pod čepicí, kam se na ně hrabou dospělí!

About Marie Vacíková 11 Articles
Věřím, že je potřeba najít způsoby jak si život zjednodušit. Ráda pátrám po podstatě věcí. Proto věřím, že porod nemá bolet. Věřím, že děti rozumí všemu už od narození. Věřím, že vše okolo sebe můžeme změnit, když víme jak na to. Napsala jsem pro rodiče E-book 7 tipů jak mluvit s dětmi, aby rády spolupracovaly. Jsem mamka dvou synků, kteří mě učí, že svět okolo nás je jedno velké zrcadlo, a tak se na nás šklebí stejně jako my na něj. Můj příběh si můžete přečíst zde >>

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*