Servis, aneb láska prochází žaludkem
Tenhle článek jsem napsala na přání mého muže a vlastně jsem i já docela zvědavá na váš názor – dámy i pánové (pokud to některý muž čte). Otázka zní: Jaký servis potřebují muži od nás žen? Úplně upřímně mi napište, pod článek do komentářů, nebo mně do e-mailu, komu se to nechce šířit veřejně.
Když myslím na svého muže, mám totiž občas takový pocit, že bych mu měla být lepší manželkou. Asi nutně potřebujeme zase rande. Od té doby co se narodil Lukáš, jsme ho neměli. Byla jsem zvyklá tak jednou za čtrnáct dní zařídit hlídání, naplánovat muži volno a vyrazit jen spolu ven, většinou na večeři nebo na procházku s večeří. Koneckonců láska prochází žaludkem – alespoň u mého muže určitě.
No a teď už jsou to čtyři měsíce bez. Občas jsme spolu, ale to jen prohodíme pár slov, často jen řešíme, na kterou vánoční/ narozeninovou párty půjdeme spolu a na kterou půjde jen můj muž. Nebo řešíme domácnost, synky a jejich vývoj a výchovu a nějak nezbývá čas na nás dva, jen my dva sami, takové to prosté: Jak se máš?
Servis?
Při servisu tenista nesmí přešlápnout čáru… V tenise je to jasný, ale jak je to doma? Jaký servis muž vyžaduje? Nevím, jak to máte vy, ale já to mám upřímně tak, že moc nevařím, a když, tak jen když se mi chce a taky většinou, co se mi chce. A zrovna knedlíky nejím, slaninu jednou za sto let a než si dát párky, to radši hladovím. Asi chápete, že můj muž to má naopak.
Uklizeno, navařeno
Zato ráda uklízím, dokonce jsem se přistihla, že se tím občas uklidňuju. Můj muž tvrdí, že uklízím až příliš, nicméně už z něj taky vypadlo, že je za ten pořádek doma vlastně rád. To neznamená, že máme doma nějak obzvlášť naklizeno, spíš je to nějaký syndrom toho, že já vím nejlíp, jak mají ty věci být uspořádané a to nejen proto, že trávím v tom prostoru většinu svého času, a potřebuju, aby fungoval pro mě, ale někdy prostě jen proto. To jen když má přijít návštěva, tak se hecnu a uklidím i to tejden nesložený prádlo. No a co nestihnu, schytá šatna – Potěmkin vede!
Uspo/kojit
V neposlední řadě, teda spíš v první, předpokládám, že potřebuje sex. Jasně, to všichni víme, ale jaká je realita všedního dne se dvěma dětmi a unavenou matkou? Já vydržím vzhůru maximálně do desíti, protože vím, že budu v noci asi tak třikrát kojit a pak ráno je druhý synek vzhůru v sedm, a tak šup dělat snídani. Přes den si schrupnout nevyšlo ani jednou. Navíc jsem v nějaké fázi (snad jen dočasné, jak doufám já a ještě víc můj muž), kdy se raděj mazlím, než cokoli jiného. Takže jen pokud je konstelace hvězd obzvlášť příhodná, vyjde i tento bod servisu.
Nemluvte na mě!
Slyšela jsem o potřebě nechat muže po „lovu“, tedy poté co přijde z práce, půl hodiny odpočinout, vůbec na něj nemluvit, nalít mu oblíbené pivo/víno a nechat ho být. Upřímně mi to moc nejde. Snažím se o to, ale u nás občas není snadný poznat, kdy muž přišel z práce, neb má dílnu u nás doma a kafe si chodí vařit do kuchyně, a tak když přijde, nikdy nevím, jestli už teda skončil v práci, nebo ještě ne. A tak když se objeví, chci využít jediné příležitosti mu něco říct…
Usměvavou ženu
Najít doma ženu, která s úsměvem přivítá svého muže a vyslechne, jak bylo v práci. Ženu, která je spokojená sama se sebou, i když den nebyl úplně dle jejích představ. Asi to jde, i když to vyžaduje určitý stupeň zenu, když mě při tom jedno dítě tahá za ruku, že mi chce něco ukázat, a druhé zrovna kojím. Na vyslechnutí nejsou vždy optimální podmínky, a když onen komunikační šum utichne, občas utichnu taky a oddychuju až do rána/ dalšího kojení.
A co servis pro ženu?
V neposlední řadě bych zmínila, že i žena vyžaduje určitý servis. Jenže se mi zdá, že nemůže dostat, to co by chtěla pro sebe, dokud to sama nedá nejprve svému muži. Myslím si, že žena vytváří domov, včetně nálady. Jsme holt tím krkem, který hýbe hlavou rodiny, a tak jsme asi první na tahu. Když muž dostane, co potřebuje – pokud tedy vím, co potřebuje – pak sám od sebe rád pomůže i s domácností, rád si vyslechne, co řešila ten den s dětmi, nebo v práci a přinese občas třeba i kytku. Někteří by si řekli, že to dělají jen podpantofláci, ale ty my ženy přece nechceme, nebo jo? A když se mu budeme snažit vyhovět, nebudou z nás žen pak jen kuchařky a uklizečky?
Těším se na vaše názory, ať už budou jakékoli! Když se mi sejde dost odpovědí, napíšu ráda pokračování článku, kde se dozvíte o mužích a jejich prioritách. Takže piště sem dolu do komentářů nebo mně na e-mail: ahoj@rodicemhrave.cz.
To je zajímavé, čtu zrovna knihu od Johna Graye ‘Jak mít, co chceme a chtít,co už máme.” Kde se zmiňuje o teorii 10 nádrží lásky… popisuje, že většinou napětí v partnerství znamená nenaplněnou nádrž sebelásky, takového toho zdravého sobectví …docela mi to dává smysl (napsal i známější ”Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše.”- taky doporučuju!)… i moje zkušenost to vlastně potvrzuje. Zjistila jsem, že všechno to stejně směřuje k Tobě a tomu naplnit nejdřív svý potřeby/nádrže, a je jedno jestli jde o ženskou nebo chlapa, prostě když máš prázdnou nádrž nikam nepojedeš a stejně když máš prázdnou nádrž nedáš ani kapku někomu jinému a když máš naopak plnou nádrž a dáváš a dáváš ale nedočerpáš stejně ji máš pak prázdnou. Pak si člověk právě říká že je vyprahlej a vyčerpanej. Takže načerpat tu nádrž (teda nádrže ) nejdřív u sebe, pak můžou přetékat do ostatních…Ženský to maj podle mě v tomhle o dost náročnější, protože jsou víc vedený k tomu, že naplňování potřeb ostatních je na prvním místě. Aspoň mě osobně přijde, že je tady tohle přesvědčení dost zakořeněný.Takovej ten model ”poslušné holčičky”taková podmíněná láska. Chjo…Postupně přicházim na to, jak nejdřív ošetřit SEBE, naplnit ten svůj pohár/nádrž…a každej citlivější kdo dělá s dětma pozná, kdy mu děti zrcadlí pohodu a kdy ne!Kdy zkrátka potřebuje někde nádrž dočerpat. Děti mě hodně naučily právě to zdraví sobectví/ načerpat si nádrž když potřebuju. Samovolně tě třeba obejmou nebo si prostě vemou bez ptaní co za hračku je zrovna zajímá, nebo najednou začnou pobíhat,zpívat si atd. Prostě naplnit nejdřív svý potřeby ….pak můžu bejt i já pohodovej hromosvod čehokoliv. 🙂 Mě třeba dost trvalo si ty potřeby vůbec pojmenovat! Přicházim na to, že na to načerpávání mi dost funguje muzika, humor a něco TVOŘIT, cokoliv co mě baví…taky pořádně se vyspat, dát si vanu a někdy se pořádně opít. 🙂 A psaní, to je taky dobrej dobíječ …A pak hlavně KOMUNIKACE prostě se o tom všem bavit. Když si třeba neřeknete, co potřebujete tak můžete hádat dokonce života. Telepatii se bohužel ještě neučíme, ale asi i proto máme jazyk. 😛 Myslim si, že si kápla na to s tím sexem. Možná by ti mužíček mohl pořídit nějaký sexy prádlo. Ale zase chápu, že na TO z tvý strany asi neni teď chuť no…mno tak prostě ať si dopřeje hojně masturbace! 🙂
Těšim se na pokračování. 🙂
Ahoj, děkuju za komentář. Knížku si určitě přečtu. Mně nejvíc pomáhá jít si zaběhat do lesa. A tvoření mě taky baví – po letech jsem konečně využila dárek od muže – stojan, plátno, štětce a barvy! Výsledek sice neni žádný umění, ale to malovaní samotný je prostě příjemný.