Můj příběh

Ahoj, jmenuji se Marie Vacíková, je mi něco přes třicet, jsem máma dvou skvělých kluků a bydlím v Říčanech u Prahy. 

Co dělám:

• Sdílím postřehy z mého rodičovství na blogu zde >>>
• Napsala jsem e-book 7 tipů jak mluvit s dětmi, aby rády spolupracovaly – ke stažení zdarma zde >>>
• Pořádám setkání maminek s dětmi, jejichž cílem je, aby si všichni odnesly pohodovou náladu a tím i energii do dalších dnů, témata zde >>>

Můj příběh, aneb jak jsem si odlehčila

Jsem maminka dvou kluků, kteří mě učí, co je v životě důležité. Učí mě dívat se na svět jinak. Tak nějak víc zodpovědně. Jasně, každý rodič je zodpovědný za své dítě, a tak s jeho narozením vše tak nějak ztěžkne. Taky jsem měla po narození Ondry takový tíživý pocit, že je na mě na sto procent závislý. Až později, když mu byl asi rok, se ten pocit změnil a mně začalo připadat, že vše tak nějak zlehklo. A to paradoxně od té doby, co jsem převzala zodpovědnost za sebe, za svůj život a svá rozhodnutí.

Naše zrcadlo

Moji synové mě naučili jít víc do sebe a víc přemýšlet o svém chování, protože naše dítě je naše zrcadlo. Třeba když říká (i beze slov): Mámo, koukej, jak to vypadá, když se rozčiluješ, já ti to ukážu! Mámo, koukej, jak to vypadá, když si nesedneš k jídlu a jíš za pochodu, já ti to ukážu!

Ráda se pídím po informacích, a tak, když se narodil první synek Ondra, začala jsem si připadat trochu jako na vejšce, kde jsem dělala rešerše na téma diplomky, jen tahle měla název: Výchova dítěte. Přečetla jsem spousty knih a zjistila, jaké mají pohledy na výchovu ve Francii, Itálii, nebo jak na ní nahlíží Indiáni. Prošla jsem kurzy a přednášky o výchově.

Časem se mě kamarádky začaly ptát jak na to své děcko, jak s ním komunikovat, aby si s ním rozuměli a užívali si společné chvíle bez křiku a rozčilování na obou stranách. Po třech letech jsem se rozhodla, že bych to, co jsem se za tu dobu naučila a co jsem vyzkoušela v praxi, chtěla sdílet se všemi, kteří o to stojí, a tak vznikl tento web. Nemyslím si, že bych objevila něco převratně nového, jen jsem z každého přístupu použila to, co sedí mně a mému pohledu na svět a ráda se s vámi o to podělím.

O mé cestě

Cestou ke zjištění „jak na ty děti“ jsem přišla na pár zajímavých poznání. Jedním z nich bylo, že já jsem na prvním místě, můj partner na druhém a děti až na třetím, protože se sebou budu až do konce života, se svým mužem ideálně taky, ale nejsem s ním 24 hodin denně, a děti odejdou za několik let žít svůj život. Proto je důležité věnovat se svému rozvoji. A také proto, že děti nás kopírují, a to nikoli co jim říkáme, ale zejména naše činy a náš přístup k životu.

Co mi ovšem v daných informacích chybělo, byl praktický návod jak s dětmi komunikovat tak, abychom je nebrzdili v jejich vývoji a správnou komunikací jim dodali sebevědomí, že vše zvládnou, dodali jim svobodu dělat věci po svém a zodpovědnost za to, co sami dělají a bez které by nám přerostli přes hlavu.

Napsala jsem e-book, ve kterém si vyzkoušíte jak přestat říkat NE, což věřím, že pomůže lepší komunikaci s vaším malým-velkým průvodcem. E-book: 7 rad jak mluvit s dětmi, aby rády spolupracovaly, který je zdarma ke stažení tady >>>